O táboru a prostředí

Dětský letní tábor leží v malém údolíčku mezi dvěma loukami poblíž silnice na poloviční cestě mezi Mělníkem a Dubou. Je stanový a každý rok ho jeho pořadatelé staví na holé louce. Svého času jsme mívali až sto účastníků (na zdejší poměry už moc lidí), jinak se počet lidí pohyboval okolo osmi desítek. Nyní to bývá již o mnoho méně.

            Děti mívají pravidelně po oddílech v noci hlídku (za asistence svého vedoucího), službu v kuchyni (mytí nádobí, úklid jídelen a rajónů, škrábání brambor a jiné pomocné práce).

            Hodně jsme dbali na hygienu a pořádek. K tomu účelu před léty vybudovali schopní vedoucí šikovný polní sprchový kout s teplou vodou. Takže každý oddíl se minimálně dvakrát za tábor pořádně vykoupal pod přísným dozorem vedoucího.

            Také je k dispozici dřevěná bouda zvaná Milena, sloužící jako provizorní přístřešek před nepohodou. I jídelny jsou kryté stříškami a navíc svrchlíkem padáku. Ten slouží nejen jako částečná ochrana před deštěm, ale hlavně jako slunečník proti úpalu. Za silnicí na říčce Pšovce jsme před mnoha roky vybudovali malé koupališťátko. (Při každém stavění tábora na začátku prázdnin pořadatelé a schopní vedoucí vymyslí nějaké vylepšení, modernizaci. Klobouk dolů před jejich obětavostí a šikovností.) Jinak se děti chodí koupat na celý den buď do Mělníka, nebo do blízkého městečka Mšena, kde mají koupaliště v lázeňském stylu.

            K táboru patří též suché záchody s dřevěnými kadibudkami. Hned za nimi začíná krásné skalní údolí zvané Klášterka. (Před mnoha léty mu děti daly pojmenování Sloňák, které se udrželo dodnes.) Na hrad Kokořín to je asi 1,5 km, na Kokořínské pokličky 0,7 km. Kousek od tábora (asi 0,5 km) je veřejné tábořiště Na splávku. Hned za loukou stojí zbytky starého Hlučovského mlýnu, vytesaného z velké části do skal. Je to jedna z technických památek zdejšího kraje.

            Tábor po léta pořádá Sdružení rodičů a přátel školy při ZŠ Lesní v Liberci. Ještě nedávno jsme obsadili čtyřmi čtrnáctidenními turnusy celé prázdniny. V poslední době to jsou již jen tři. Původně byl tábor určený jen pro děti ze školy a děti z patronátních závodů. Nyní tu potkáte děti odevšad. To je trochu problém, pokud jde o vytvoření vzájemnosti. Protože se děti sžívají teprve na táboře.

            Doprava dětí na tábor i zpět je zajištěná autobusem. Odjíždí se od školy. Děti odjinud přijíždějí na místo s rodiči přímo. Návštěvy rodičů v průběhu tábora jsme tolerovali, ale s ohledem na druhé děti nejsou vhodné a někdy doslova bezohledné. Bývalo z toho pak zbytečně mnoho smutku a pláče.

            O to víc jsme apelovali na rodiče, aby dětem co nejčastěji psali. Hlavně těm nejmladším. Žel, někteří se řídí heslem „sejde s očí, sejde z mysli“. A na své děti doslova kašlou. Děti tím hodně trpí.

            Mohu se pochlubit tím, že za dvacet let působení jsme neměli žádný vážnější malér ohledně úrazu, ani jiný. Jednak jsme měli až na čestné výjimky vždy velmi schopné a svědomité vedoucí, jednak jsme na to hodně dbali. Mezi naše kréda patřilo: Zaměstnané děti nezlobí. Děti držet co nejméně v táboře, protože tam se stává nejvíc úrazů. Většinou z nudy.

Prostředí:

Krajina v okolí tábořiště je plná lesů a skal. Místy je terén až sto metrů pod okolním terénem. Zdejší krajina je bývalým dnem pravěkého moře. Pískovcové skály jsou jeho pozůstatkem. Skály vytvářejí mnoho tvarů a bizardních podob. Turisticky nejznámější jsou jistě Pokličky. Skalní útvar podobný houbě. A pak samozřejmě romantický hrad Kokořín. Nedaleko se nachází další hrad Houska a vedla na Vrátenské hoře je rozhledna s pěkným výhledem do krajiny. Nejbližším městečkem, střediskem zdejšího kraje je Mšeno. Má velmi zajímavou a starou historii. O patnáct kilometrů jižněji od Kokořínského Dolu leží starobylý Mělník.